Rozárka s Amálkou: naše morčecí holky

 Seznamte se: Rozárka a Amálka ♥

Už od mala jsem tíhla ke zvířatům. Doma jsme vždy nějaké měli. Začalo to křečky, potom jsme si pořídili morčata, potkana, rybičky, kočku a nakonec i psa. U morčat jsem zůstala asi nejdéle. Měli jsme jich dohromady asi tak 6, myslím postupně, ne naráz. A já se s nimi sžila natolik, že mi život bez nich nepřišel tolik veselý, jako právě s těmi malými uzlíčky radosti.

Až jsem se jednou přestěhovala do vlastního. Žádné morčátko jsem už neměla a začalo se mi stýskat, pořád mi něco chybělo. Až po pár měsících jsem přišla na to, že to bude ten maličký tvoreček, co neumí mluvit a jenom papá, kaká a spinká. Ale když má příležitost, zkoumá a objevuje, kvíká při každém zašustění pytlíku nebo otevření ledničky. A dodává neskutečný klid, pokud je na klíně a hladím si ho. To jsou morčátka ♥

Vrátíme se tedy zpátky k příběhu, jak Káťa k morčatům znovu přišla. To jsem přemlouvala přítele, ať si jedno morčátko koupíme, klec jsem měla a tak stačilo jen nějaké to stvoření sehnat. Koukala jsem po internetu a kde nic, tu nic. Jednoho dne jsme odjeli na návštěvu k příbuzným a jelikož bydlí ve velkém městě, rozhodli jsme se zkusit štěstí a podívat se do zverimexu. Hned, jak jsme se na ta morčátka koukli, oblíbili jsme si jednu malou dámu. A tak s námi jela domů naše Rozárka

Netrvalo dlouho, a jelikož morčata se ani samotná chovat nemají, začala jsem zkoušet nadhazovat dalšího člena rodiny. No a když mi to bylo schváleno, neváhala jsem a hned jsme jeli do místního zverimexu, podívat se, jestli náhodou nemají mladá morčátka.

Líbila se nám tam dvě a nemohli jsme se mezi nimi rozhodnout. No nakonec jsme se tedy shodli na bílo-černém morčátku. Paní ho vzala do ruky a zkontrolovala pohlaví, no představte si, že v kleci, na které měli napsáno samé holky, byl jeden kluk! A bylo to zrovna to morče, které jsme si vybrali. Tak jsme vzali to druhé, které se nám také tolik líbilo a tak jsme si domů přivezli naše druhé morče, Amálku

Teď máme dvě morčecí holky, které se brzy skamarádily. Dělají si teď společnost při dobrodružných výpravách po bytě i při papání sena a travičky. Občas Rozárka dá vědět, že tady je šéf ona a pak je zase chvilku pokoj, ale jedna bez druhé už nedokážou žít. Jakmile chováme jednu, tak druhá tu první shání a píská. Amálka je ještě trochu plachá, protože ji máme chvilku, ale věřím, že časem se taky otrká, tak jako Rozárka, ta už se skoro nebojí.

Tak jsem Vám povyprávěla náš příběh, jak jsme k morčátkům přišli. Určitě o nich budu psát ještě hodně článků, protože chystáme spoustu věcí.

Máte taky nějakého mazlíčka, kterého byste ani za nic nedali? ♥

One thought on “Rozárka s Amálkou: naše morčecí holky

Leave a Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *