Zpomalit, to je oč tu běží

Včera jsem se vydala na procházku jen tak kolem našeho sídliště, načerpat nějakou energii ze sluníčka a po dlouhé době se zase pořádně nadechnout..

Nesu si tašku s foťákem, v ruce skleněnou láhev s teplým čajem a užívám si, že můžu být chvilku venku. Procházím okolo paneláků, kde se už travička krásně zelená a najednou na mě mezi tou jarní barvou vyskočí barvička fialová. Aaa fialky, povídám si a začnu je fotit. Při focení a štelování správnýho úhlu se však najednou přistihnu, jak nefotím, nýbrž jen koukám na ty nádherné fialové krásky, užívám si jejich vůni a tak trochu závidím, jak na ně celý den dopadá to teplé sluníčko a hladí je po lístcích.

Možná bych je ani nevyfotila, kdybych se pořádně nekoukala kolem sebe. Člověk má totiž často tendenci přehlížet tu krásu, kterou kolem sebe má. Přehlížet, co příroda dokáže, jak je úžasná a přizpůsobivá. Dokonce jsem ani nemusela chodit nikam daleko, abych našla něco krásného přímo uprostřed sídliště…

Ta krása je téměř všude, jen se občas zastavit a podívat se. Dívat se a zhluboka dýchat. Cítíte ten čerstvý jarní vzduch, jak se Vám sluníčko opírá o každý kousek těla a příjemně Vás hladí?

Užívejme si, že teď můžeme. Na chvilku se zastavit a koukat kolem sebe, teď na to totiž máme čas. Telefon nechme doma, však on to bez nás chvilku přežije a jděme si udělat radost ven, z hluboka se nadechnout a ŽÍT…

Tak co, cítíte to taky? ♥

2 thoughts on “Zpomalit, to je oč tu běží

Leave a Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *